0-1 rok Duckyho života
Duckyho jsme si přivezli jako 5-ti týdenní štěňátko do bytečku v Brušperku, které se velice rychle naučilo chodit dělat potřeby na plínku. Po všech naočkováních jsme se snažili Duckymu vysvětlit, že se na záchod chodí ven, ale marně. Oblíbil si své místečko doma k tomu určené a ven si chodil hrát. Dlouho jsme přemýšleli, jak ho odnaučit používat jeho domácí toaletu, ale všechny pokusy selhaly. Odstranění plínky způsobilo loužičky na podlaze a pomalé posouvání plínky ke dveřím dopadlo stejně. Zbývaly poslední dvě možnosti. Odměňování za loužičku venku pamlskem a přemístění počůrané plínky ven při venčení. Zvolili jsme nejprve první možnost, a tak jsme první den venčili tak dlouho, až opravdu potřeboval a musel se venku vyčůrat. No, trvalo to pěkně dlouho..... Okamžitě dostal pamlsek. Takto jsme to dělali pár dní, než zjistil, kdy dobrůtka přichází. A ono to zafungovalo. Duckynek přišel ven, vyčůral se, aby dostal pamlsek a zbytek si v močáku nechával na doma :-). No, nemáme to ale chytrého pejska? Nejprve se venku naučil dělat bobany. To už mu šlo. A časem po velké trpělivosti a pravidelném chválení a odměňování se nám naučil chodit ven i čůrat. Důkaz toho, že trpělivost hory přenáší.
Když už jsme měli vyhráno, zamiloval se náš miláček do vody natolik, že jen pil a pil a pil. Denně dokázal vypít 2,5 - 3 litry vody. To způsobovalo, že se mu nestačila zahušťovat moč a fungoval jako průtokový ohřívač. Neudržel moč a stále to z něj teklo. Podstoupili jsme řadu vyšetření, jednu hospitalizaci a výsledky na různé nemoce byly naštěstí negativní. Veškerá vyšetření jsme absolvovali v období duben - červen 2011. Po celou dobu jsme nevěděli, co s naším miláčkem je. Na veterině jsme se dozvídali různé nevyléčitelné nemoci. Naštěstí vše dopadlo dobře a v červnu nám doktor sdělil, že je pejsek naprosto zdravý, ale miluje vodu.... Proto jsme museli nastavit pitný režim a vodu Duckymu dle jeho hmotnosti dávkovat. Huráááá máme vyhráno. Moč se zahušťuje, Ducky se nepočůrává a vše je v naprostém pořádku. V tu chvíli si uvědomíte, jak je super, když je váš pejsek zdravý a nic ho netrápí. Když vše začne fungovat, tak jak má. Od té doby nemáme naštěstí vůbec žádné problémy a jsme moc šťastní, že můžeme vidět veterinu jednou za rok při očkování.
Teď už nám Ducky dělá jen samou radost. Od mala jsme ho učili na cestování autem, takže velice rád jezdí s námi na výlety, na dovolené, na návštěvy, na cvičák a za svými přáteli. Také má velkou zahradu, kde tráví spoustu času, chalupu na Ostravici a jeden větší pozemek.
Vodu miluje i v rybníku, zatím ještě neplave, ale moc rád se v ní chladí a to tak, že vleze do rybníku, lehne si do něj, aby měl vodu až na hřbet a sleduje okolí. Pokaždé, když vleze do řeky nebo rybníku, tak máme pocit, že ho chce celý vypít. A při tom si brouzdá tam a sem, sem a tam, ale pozor, do hloubky já nepůjdu.... tam už se mi to moc nelíbí.... musím dosáhnout pěkně nožičkama na zem. Snažili jsme se naučit ho plavat na aportek, ale jakmile se aportek vzdálil a Ducky měl pocit, že by mohl ztratit půdu pod nohama, vzdal to a aportek kliďánko nechal na pospas vodě.
Duckyho cvičíme individuálním výcvikem a od jeho 8-mi měsíců trénujeme agility a také se učí poslouchat mezi ostatními pejsky. To nám totiž zatím moc nejde. Jakmile potkáme pejska, chtěl by si hrát a poslušnost je ta tam :-). Také jsme zkusili coursing, který mu šel hned napoprvé. V jeho 9-ti měsících jsme začali s výcvikem obrany. První kousání bylo na kůži, druhé už na klín, a protože je velice šikovný, při třetím kousání už dostal malý štěněcí rukáv a tentýž den přešel na rukáv pro roční psy. Zatím to vypadá, že obrana mu půjde velice dobře, jeho pokroky jsou hodně rychlé a už nyní má silný skus.
Protože jsme chtěli mít hodného a přátelského pejska, nezanedbali jsme od prvních vycházek socializaci a seznamovali ho s okolím, lidmi a s pejsky. Proto má dnes velice přátelskou povahu a je opravdu bezproblémový pes.
Po svém otci zdědil jako všichni jeho sourozenci bojácnou povahu, proto jsme se hned od prvopočátku snažili tuto vlastnost potlačit a dávali mu velký prostor a čas na seznámení se s novým prostředím. Strach měl opravdu ze všeho a proto jsme nikdy neudělali krok zpět, ale pomalou cestou se snažili, aby měl čas se svým strachem bojovat a dnes je z něho velice zvídavý pes. Ještě dnes, když se mu něco nepovede, má strach to zopakovat.... Proto vždy vše znovu zopakujeme a trpělivě ho přesvědčíme, že se to nakonec povede a nemusí se toho bát. Velice dobře na něj působí chvála, povzbuzuje ho a dodává mu odvahu.
Jinak jako každý jiný briard je velice tvrdohlavý a nyní, když už Duckyho máme v pubertě, staví si hlavu a poslouchat se mu moc nechce.